postavy:

JITKA   herečka, už přes sedm let je jí sedmdesát

KRYŠTOF  syn Jitky, neřešený autista, často se vyjadřuje v básních, ne vždy  sedmnáctislabičných   

MIREK  bývalý podnikatel, bývalý herec, údržbář v hotelu, plavčík, autor, režisér apod.

STRIGA   Mirkova dcera, experimentuje se sexem, kapkovou závlahou a udržitelným rozvojem

            

​

KRYSTOF:  Když nezměníš zvyky, matko, je velká pravděpodobnost, že se ti zhorší sluch. To by bylo nepříjemný. Specificky v tvým případě.

JITKA: Čím je můj případ specifickej? 

KRYSTOF: Jestli se přidá nedoslýchavost ke snižování mozkových schopností, budeme mít vážnej problém.

JITKA: Snižujou se mi mozkový schopnosti?

KRYSTOF: Nepochybně.

JITKA: (Jitky se odpověď dotkne, chvíli ji vstřebává) I kdyby… v sedmdesáti je to běžný.

KRYSTOF: V tvým věku je to ještě běžnější. Množí se u tebe výpadky paměti. Může se tak projevovat za á stařecká skleróza, za bé senilita, za cé Alzheimer… 

JITKA: (ve snaze téma odlehčit) Toho chlapa neznám, tak se u mě nemůže projevovat.

KRYSTOF: Začínající Alzheimerovy choroby si většina lidí nevšimne. Výpadky paměti jsou marginální a porucha soustředění se obvykle připisuje únavě nebo nespavosti.

JITKA: Spím mizerně, to je pravda. Zase začnu brát ty pilule. Když se pořádně vyspím, tak mně všechno, co je řízený mozkem, jde daleko líp. 

KRYSTOF: Není nic, co by nebylo řízený mozkem. V lidským organismu. Medúzy například to mají jinak.

JITKA: Mluvím o intelektuální činnosti. Práci na roli. Nebo podcastování.    

KRYSTOF: Pozvi si do podcastu jako hosta Terezu.

JITKA: Kdo je Tereza?

KRYSTOF: Naše nová sousedka. Dcera tvýho kamaráda Rýdla. Tereza se jmenuje jenom v papírech. Všichni jí říkají Striga. Její matka byla Slovenka z Revúce. Seznámili jsme se ve výtahu. Se Strigou, ne s její matkou. Ta zemřela na rakovinu. Kondoloval jsem.

JITKA: Čím se ti zdá ta Striga zajímavá?

KRYSTOF: Nepodbízí se, umí překvapit… když ji chytne nerv, mluví jako kanál. Vulgarismy by se daly v postprodukci vystřihnout.

JITKA: Kolik jí je?

KRYSTOF: Neptal jsem se. Řekl bych, že je mladší než Gizela. Má delší nohy. Hustší vlasy. Nenosí podprsenku.

JITKA: Famózní postřeh – to všechno za pár vteřin ve výtahu

KRYSTOF: Stála v mojí osobní zóně. Šedesát… (po krátké úvaze) … pětapadesát centimetrů ode mně. Jejích sekundárních pohlavních znaků a individuálních zvláštností si nešlo nevšimnout.

JITKA: Jakých zvláštností sis na ní ještě všiml?

KRYSTOF: Když mluví, hýbe se jí špička nosu.

JITKA: O čem mluvila?

KRYSTOF: O tom, že ráda experimentuje. O náhodným sexu – neprovozuje ho. O udržitelným rozvoji – prosazuje ho. O virguli. 

JITKA: Děvče má bohatej repertoár!

KRYSTOF: Je antisystémová. Pravidla ji stresujou. Taky se zmínila o mým otci.

JITKA: Co říkala?

KRYSTOF Že produkoval lobotomickou zábavu.

JITKA: Lobotomickou?!

KRYSTOF Použila to v přeneseným významu. Chtěla říct tupou, nevyžadující přemýšlení. 

JITKA: Vím, co chtěla říct, nemusíš mi překládat. Čarodějnice jedna drzá! 

KRYSTOF Není to její názor. Převzala ho od rodičů. 

JITKA: A jsme u toho!

KRYSTOF Mami…

JITKA: Já ti to říkala! Mirek…

Kryštof spojí ruce do písmene T, aby naznačil, že chce udělat vsuvku. Jitka se však dostala do ráže, je k nezastavení.

JITKA: Rýdl je zahořklej, ješitnej, do sebe zahleděnej nafoukanec a ta jeho… proč si asi vzal Slovenku? Z Revúce! Já ti to povím: vždycky musel mít extrabuřty! Dělat se originální! Jako když napsal tu one man show o němým řečníkovi… nic jinýho než touha po originalitě v tom nebylo!