Od dětství nás učili zacházet s nejmodernějšími technologiemi. Nedůvěřovat slepě AI. Pracovat s nesčetným množstvím informací. Definovat své emoce. Respektovat tým. Zvládat multitastink. Nikdo nám neřekl, že nejlepší způsob, jak osušit slzy, je slíbat je, že nejjistější metoda, jak se zbavit strachu, je prožít ho, že jediná možnost, jak se dostat dál, je vydat se na cestu. Naučili jsme se klást otázky. Přestali jsme chápat odpovědi. Na co jsem myslel včera před usnutím Babička byla katolička. Děda odjakživa neznaboh. S mámou to cloumá od hinduismu ke komunismu. Táta je holkař. Géza sbírá vtipy. A kde je můj světový názor? Co mě napadlo v noci, když jsem musel na záchod Zeptám se na svůj světový názor GURU*. Ví o mně všechno. Zná hloubku mých komplexů i délku mého údu. Ukládá si veškeré informace potřebné k tomu, aby mi sdělil, co si myslím o světě. Je rozhodně kompetentnější než já. Má chladnější hlavu. Nenechá se ovlivnit absurdními sny. * Global Usable Robotic Unit Sen č. 1 (než jsem musel na záchod) Zdálo se mi, že jsem čáp. Chodil jsem po velké rozbahněné louce a chytal žáby. Pokaždé když jsem nějakou sevřel v zobáku, rozbřesklo se mi, kdo jsem. Bavilo mě chytat je. Snažily se odskákat nebo zmizet pod vodou, ale můj dlouhý, šikovný zobák je vždycky našel, stiskl a ještě živé transportoval do krku. Každou jsem zapil vodou. Byla to nanejvýš vzrušující hra a kdovíjak dlouho bych ji provozoval, kdyby mě nezačalo bolet břicho. To mám z toho, jak jsem zapíjel ty žáby, napadlo mě, když jsem se probudil. Šel jsem potmě ke koupelně a teprve tam, při známém dotyku studených dlaždic pod chodidly, jsem si v plném dosahu uvědomil, že jsem Armin, vegetarián, a že mám problémy se svým světovým názorem. Pak se dostavil ten nápad s GURU.