Bouřlivě s tebou

Milostný příběh, jedno město, jedna realitní kancelář, jedna žena a dva muži – to vše v relativně konvenční poloze. Humor střídá dojetí, nadsázka každodennost. Každý má svůj problém a každý ho chce vyřešit co nejlépe, pokud možno v souladu s vlastním svědomím. Nosí se vůbec ještě láska, nebo jde už jenom o sex? A když už jsme u sexu, musí to jiskřit vždy jenom mezi osobami opačného pohlaví? A i když se nejedná o Romea a Julii, je-li ve hře láska, není možné nechat stranou ani smrt…

Silné téma, silný příběh, který přes veškerý svéráz vzbuzuje pocit, že by se mohl odehrát za kterýmikoli dveřmi matičky Prahy.

​

​

​

KOSTEL SVATÉHO PATRIKA

Po ulicích chodí ještě velmi málo lidí. Patrik s pohledem do mobilu hledá cestu.

Už svůj cíl našel: kostel svatého Patrika. 

Vstoupí dovnitř, rozhlédne se. V postranní kapli uvidí sochu svého patrona. 

Obraz dostane rámeček a titulek:

Patrik se modlí ke svému patronovi  

Zatímco Patrik jde k soše, zapaluje svíčku, kleká si a sklání hlavu, slyšíme už jeho modlitbu. Pokračuje i tehdy, když farář začíná sloužit ranní mši. Ozývá se, i když Patrik spolu s ostatními přijímá oplatek. Podmalovává i závěrečný zpěv…

Patrik (vnitřní hlas): Děkuji ti, že se o mě staráš a hlídáš moje slova a činy,

děkuji, žes mě zavedl do tohohle krásného města, a když už tě napadlo nechat mně růst vousy,

že jsi mi poslal pana Rubeše, který mě naučil holit – buď tak hodný,

ohlídej, aby se panu Rubešovi dařilo i v budoucnu uspokojovat svou přítelkyni, 

ať jeho žena nežárlí a nedělá z něj impotenta, hlavně ti moc děkuju,

žes mi pomohl najít práci u takového hodného člověka a žes ho obměkčil,

aby mě přijal, i když je to proti jeho principům, 

dej ať ho nezklamu a nechovám se v zaměstnání jako buzna, 

jo a nezlob se na mě, že jsem dneska v noci otočil tvůj obrázek 

ke zdi – nechtěl jsem, aby ses díval, jak dělám však víš co… 

já vím, že stejně všechno vidíš a chápeš, ale i tak je mi to někdy 

trapné… ochraňuj oba rodiče, postarej se, aby tatínkovi jezdilo 

auto a aby maminka měla dost kšeftů, taky ochraňuj kuchaře, 

co se stará o toho psa bez obojku, ochraňuj moji duši a moc tě 

prosím, pošli mi někoho, koho bych mohl mít opravdu rád a kdo 

by měl rád mě – nemyslím přitom na sex, teda ne v první řadě, 

hlavně mě nenech zamilovat se do někoho, kdo je svině a kdo by 

mě jenom trápil – tak jako se to stalo sestřenici Milušce, i když ta 

si za to poměrně dost může sama.

Patrik dokončí modlitbu a zamíří k východu. Tam se naposledy otočí, ještě jednou se podívá svému patronovi do tváře. Je pokropená prvními paprsky slunce, které pronikly kostelním oknem. 

Patrik (pohnutě): Ty jsi tak hezký…

​

ARNOŠTŮV BYT

V předsíni Arnoštova bytu stojí pes. Je to ten, kterého známe z nábřeží. Dívá se na Arnošta, jako by se za svou přítomnost omlouval.

Arnošt (totálně vyvedený z míry): Čí je to pes?

Patrik: Tvůj.

Arnošt chodí po pokoji, Patrik sedí na zemi vedle psa. Liviin obrázek z knihovny zmizel. 

Patrik: Je to dárek.

Arnošt: Patriku, já prostě… co se psem? Pes…to je závazek. 

Patrik: Bojíš se závazků? 

Arnošt: Bojím se zbytečných závazků. 

Patrik: Jak poznáš, co je a co není zbytečný závazek? 

Arnošt: (dřepne si naproti Patrikovi) Patriku… (chce být něžný) Proč to děláš ještě složitější? 

Patrik (brání se jeho něžnosti): Promiň, nevěděl jsem, že svoji situaci vnímáš jako složitou. 

Arnošt: Panebože! Zkus se vžít do mých proměn: Jsem solidní podnikatel, kterej má vážnou známost, plánuje rodičovství.

Jednoho dne přijmu do firmy béčko a zabouchnu se do něj. Musím to přiznat sobě i svýmu okolí. Jedu do Kroměříže, prakticky vzato požádat jeho rodiče o jeho ruku. Nastěhuju si ho domů, a aby nikdo nezůstal na pochybách, když spolu jdem po ulici, držíme se za ruku. To všechno se udá během krátičký doby! Řekni mi, co můžu udělat víc!? 

(Arnošt čeká, Patrik hledí do podlahy. Konečně vzhlédne. V očích má prosbu)

Patrik: Vem si můj dárek...