Na obálce knihy Čas tajných přání se točí karneval, který výstižně představuje proměnlivost života, v němž putuje dvanáctiletá hrdinka Kapka. Děj jejího příběhu se odehrává Na Malé Straně v konkrétním čase. Iva Procházková v tomto románu překračuje horizont intimity zobrazovaných vztahů dětí a dospělých a v hrdinčině prožitku rozkrývá nejen atmosféru jakékoliv dusivé a mrtvolné totalitní doby, ale i její provázanost s lidskou lhostejností a zejména pokrytectvím. Kapka, která za své jméno vděčí otcovu snu – „spadla rodičům z nebe již nečekaně“, se stěhuje se svými rodiči, otcem sochařem a matkou lékařkou z Libně na Malou Stranu. Hned první den se seznamuje s jejími obyvateli, kteří jsou jakýmsi ztělesněním místní zašlé a zároveň mystické atmosféry. (.) Minulost i přítomnost Prahy ožívá nejen ve znameních a sochách, ale i v četných odkazech do hluboké historie a v autorčiných reminiscencích do doby nedávné. (.) Iva Procházková nezapře hlubokou spřízněnost, a to nikoli pouze rodovou, s českou literaturou. Vytváří sice novodobé charaktery dětí a dospělých, ale ty nepostrádají autentickou příchuť nerudovských malostranských lidiček. (.) Dějová linie příběhu se uzavírá, jeho vrcholné významové sdělení je spjato s Kapčiným vnitřním monologem, ve kterém uvažuje o smyslu lidské existence v mikrokosmu: „Na malý okamžik si velmi přesně uvědomí své nepatrné postavení ve vesmíru a s opravdovou fyzickou bolestí uhnízděnou kdesi mezi žaludkem a plícemi zoufá nad vším, co jí v temnotě noci a bezbřehého nevědomí uniká.“ Tato hrdinčina slova představují otevřený konec prózy, který je prost banality, ale v němž je obsažena víra ve vlastní síly a ve smysluplnost života. Je v nich ukryta hluboká autorčina zkušenost, kterou v Čase tajných přání dokázala přetavit v nadčasovou uměleckou výpověď. Tajných přání čas budou prožívat další a další -náctiletí na celém světě, světě v neustálém ohrožení, ve kterém se mísí obava o osud planety s obavami o ztrátu základní lidské důstojnosti. A pro ně zejména je určen příběh, „který se mohl udát jedině na jaře a jedině v Praze“. Zlatý Máj 1992